Jeskyně

Jeskyně

Vichry dávných rozptýlených pravděpodobností a turbulence nesoudělných zbytků okolních diferenciálů nás v průsmyku zastihly nad propastí singularity a pokoušely se naši množinu zidealizovat. Zaplať INDY, že naše interní Aditivní Operace byla těžce podchlazena a tak na vnější podněty vůbec nereagovala.

Společně jsme se přitiskli k jednomu z kongruenčních kvadratických zbytků (vypadal jako 3 mod 13) a ten … nakonec povolil, otevřel se imaginární průchod a my jsme se diskrétně transformovali dovnitř hory. V náhlé tmě se objevila Jednička, pak zase zmizela. Mihla se Dvojka a … pak jsme se ocitly uvnitř přátelsky se konvergující uzavřené množiny cyklických komplexních Čísel. Byla malá, ale pohostinná a invariantně příjemná. Pí i Fí ihned objevili své sestřenice a bratrance.

Sestřenice Pí se nám představila jako Ipi, Ipipul, Ipihalf, Ipiquart,... Bratranci Fí se jmenovali Ifí, Ifípul,...

(Yeronova poznámka: Tajemný E se jen pousmál svým typickým Ha, Ha,Ha.)

Všichni jsme usedly do magického kruhu o poloměru jedna, v jehož středu se tyčila skulptura Absolutní Nuly. V blízkosti tohoto středového útvaru se objevily modročervené plameny a v tichu, které nastalo, se začal vznášet opar něčeho imaginárního.

Do kruhu vstoupil Velký Imag.

Pozdvihl ke stropu jeskyně paže (Yeronova poznámka:  Tak to byl tedy opravdu imaginární výkon.) a pravil: Vítejte Reálná čísla. Co vás přivádí mezi nás? Jak sama pozorujete, do naší grupy nepatříte a rušíte nám náš kruh /z/=1.

(Yeronova poznámka: To už tady bylo. Měl jsem pokušení se zeptat, jestli byl někdy v Syrakusách.)

Řekněte, jak vám můžeme prospět, a jestliže to bude v naší moci, tak to uskutečníme! Volám velkého Eulera, zaklínám se Abelem, Gaussem, Hilbertem, Helmhloltzem, Chadwickem, Landauem, …, Zelmanovem.

(Yeron: Viděl jsem naprosto jasně, že Pí, Tajemný E a Velký Imag spolu pohledy komunikují. Ale co stane, když se prokombinují? A už je to tady…)

Tajemný E vešel do kruhu a za ním cupitala Pí.

(Yeronův postřeh: Fí někam zmizela…)

Velký Imag se na na dvojici chvíli díval a pak s rozechvělými koleny (Yeronova poznámka: Kde by je vzal?) přistoupil k Tajemnému E.

Tajemný E temným hlasem pravil: Co teď s vámi? Vlezte mi na záda, vy entity...

Stalo se.

Zjevil se Velký Euler.

Veselá Mínus Jednička roztančila celou síň, kruhy se začaly míhat, zaplétat a rozplétat, jeskyní se mihla zubící se Prázdná množina, jindy prázdná Nula se smála na celé kolo, plameny pohasly.

Mínus jednička tu stála uprostřed kruhu a dívala se na své sestry, které okamžitě volali: "Pojď k nám, pojď k nám. To už známe, Houdiny už tu také byl."

Minus Jednička usedla na své místo mínus Pí. A tím kruh zcela uzavřela.

Naší skupině se nyní přestali věnovat. Naši Omikroni vyčmuchali tajnou chodbu. Chybělo nám jen heslo pro otevření průchodu. Zkoušeli jsme 1234, Abrakadabra, Melon, Sezame otevři se a jiná profláklá hesla. Nápovědu k heslu objevil Tajemný E. (Yeronova poznámka: To není pravda. Omikroni to místo ho už dlouho olizovali svými odmocninami.) Nápověda zněla: Reálné číslo, které po odečtení jedničky a inverzi se opět stane samo sebou.

Všichni začali hluboce přemýšlet. Pojednou začala Fí vykřikovat: "To jsem já, to jsem já." Pak vykročila vpřed. Chodba se otevřela.

 --- pokračování ---