Boj s kvadratickou rovnicí

Lemma 3

Projeli jsme úzkou roklí, která zřejmě vznikla erudováním euklidovské roviny Lobačevského soliflukcí, a ihned poté se nám do cesty postavila rozeklaná Kvadratická rovnice x²-256x+144. Nezbývalo nic jiného, než jí rozložit na součin, a ačkoliv se zuřivě bránila, nebyl velký problém ji vynulovat a její kořeny umravnit. Konec konců jsme v Normanini a všechna Čísla jsou tady prý (jak alespoň Pí transendentně říká) přirozená nebo alespoň celá.

(Yeronova faktická poznámka:  Podíval jsem se chvíli okolo i do dáli a moc přirozeného tady i tam nevidím. Po polích se prohánějí Polynomy Z(x), zaplať INDY, jen do druhého stupně.)

Pí poznamenala, že jí tato krajina zrovna normální nepřipadá, a zdůvodnila to tím, že normála je vždy kolmá k nadploše. Fí jí odporovala, ale Pí jí sdělila, že jí, jako Transcendentní, ji nějaké názory pouze Algebraické osoby nemohou zajímat.

Fí se urazila, sebrala si Yerona stranou a udělili si reálnou inverzi.

(Yeronova poznámka: Jsou to pomluvy starých diferenciálních rovnic.)

Teď je už Fí zase algebraická a má původní hodnotu.

(Yeoronova poznámka: V následující debatě mezi Pí a Fí jsem pochopil, že Transcendetních je za prvé o mnoho více než Algebraických, a mimo jiné, že Pí má jakousi nespecifikovanou vedoucí roli v normalizaci v Třírozměrných prostorech atd.)

... pokračování ...